Výpověď musí vyjadřovat svobodnou vůli rozvázat pracovní poměr, musí být písemná a doručena druhému účastníku pracovněprávního vztahu. Po splnění těchto podmínek však pracovní poměr nekončí – právní účinky nastávají až uplynutím výpovědní doby.
V souladu s ustanovením § 51 odst. 2 zákoníku práce (dále jen „ZP“) výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně a končí uplynutím posledního dne příštího měsíce (bez ohledu na to, zda tento den připadne např. na den pracovního klidu). Uplynutím výpovědní doby pracovní poměr končí.
Dle ustanovení § 51 odst. 1 ZP nemůže být výpovědní doba kratší než dva měsíce a musí být vždy stejná pro oba účastníky pracovního poměru.
Mohou to být důvody, že zaměstnanec neplní své povinnosti nebo nesplňuje předpoklady pro výkon práce, ale v takovém případě je nutné zaměstnance varovat a dát mu čas nápravy nebo ho upozornit na porušování povinností opakovaně.
Další jsou pak důvody, kdy zaměstnanec hrubě poruší své povinnosti, a tam je to bez výpovědní doby, ale to už musí být závažné porušení povinností.
Výjimky vyplývající z ustanovení § 51 odst. 2 ZP a týkají se ustanovení § 51a ZP, § 53 odst. 2 ZP, § 54 písm. c) ZP a § 63 ZP jsou např. ochranná doba (např. Mateřská dovolená, dočasná pracovní neschopnost, hromadné propuštění kde pracovní poměr hromadně propuštěného zaměstnance skončí výpovědí uplynutím výpovědní doby, avšak nejdříve může pracovní poměr skončit až uplynutím 30 po sobě jdoucích dnů od doručení písemné zprávy zaměstnavatele o rozhodnutí hromadně propouštět příslušnému úřadu práce, ledaže zaměstnanec prohlásí, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Výpovědní doba je zákonným důsledkem výpovědi. Samotná výpovědní doba proto nemusí být ve výpovědi uvedena. Neuvede-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec ve výpovědi výpovědní dobu vůbec nebo ji uvede nesprávně, není výpověď neplatná. Pracovní poměr v takovém případě končí uplynutím zákonné výpovědní doby.
Zdroj: portal.pohoda.cz/