Sazby zahraničního stravného pro rok 2018 byly dne 30. 11. 2017 vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Z evropských zemí, kde se stravné zvyšuje, jde o Belgii a Velkou Británii. Stravné v ostatních evropských zemích zůstává beze změny. Mezi významné mimoevropské země, ve kterých také dochází ke zvýšení, patří Austrálie, Oceánie, Korejská republika a Nový Zéland.

Zahraniční stravné podle vyhlášky č. 401/2017 Sb. od 1. 1. 2018:

Podmínky nároku zaměstnance při poskytování zahraničního stravného stanovuje zákoník práce (dále jen „ZP“) v § 170. Toto ustanovení se pro rok 2018 nemění. Ani chystaná novela zákoníku práce, pokud by byla schválena v navrženém znění, by nikterak nezměnila metodiku výpočtu zahraničního stravného (chystané změny pouze na základě požadavků z praxe a v zájmu usnadnění výkladu zákona zpřesňují vyjádření časových pásem pro poskytování zahraničního stravného, oproti současnému stavu se nejedná o žádný věcný posun).

Zrekapitulujme si nyní podmínky a metodiku výpočtu zahraničního stravného.

Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí měně za podmínek a ve výši podle zákoníku práce. Pokud zaměstnavatel neurčí jinak, náleží zaměstnanci základní sazba zahraničního stravného dle platné vyhlášky (nyní č. 366/2016 Sb.). Zaměstnavatel však může tuto základní sazbu snížit, a to nejméně na:

  • 75 % základní sazby,
  • 50 % základní sazby u členů posádek plavidel vnitrozemské plavby.

Takto sníženou základní sazbu musí zaměstnavatel určit před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu.

Možnost snížení se však netýká zaměstnavatelů, kteří jsou státem, územním samosprávným celkem, státním fondem, příspěvkovou organizací nebo školskou právnickou osobou zřízenou podle školského zákona (zaměstnavatelé podle § 109 odst. 3 ZP). Zde jsou sazby zahraničního stravného uvedené ve vyhlášce závazné.

Naopak podle § 179 ZP je možné jejich navýšení pro vedoucí organizačních složek státu a jejich zástupce a statutární orgány a jejich zástupce, a to až o 15 % základní sazby stravného stanoveného vyhláškou.

Výše stravného se určí ze základní sazby sjednané nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času. Zaměstnanci pak přísluší část základní sazby podle délky doby strávené v zahraničí, a to následovně:

  • ve výši základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin,
  • ve výši 2/3 základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,
  • ve výši 1/3 základní sazby, pokud doba strávená mimo ČR trvá v kalendářním dni déle než 1 hodinu a méně než 12 hodin, nebo déle než 5 hodin, pokud vznikl za cestu na území ČR nárok na tuzemské stravné,
  • neposkytuje se, pokud doba strávená mimo ČR trvá méně než 1 hodinu.

Doby strávené mimo ČR, které trvají 1 hodinu a déle, se při více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni sčítají pro účely určení zahraničního stravného. Pokud za dobu mimo ČR nevznikne nárok na zahraniční stravné, takto strávená doba se přičte k nároku na poskytnutí tuzemského stravného.

Krácení stravného

Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice ČR, kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo v případě letecké dopravy doba odletu z ČR a příletu do ČR.

Ke krácení sazby stravného dochází tehdy, je-li zaměstnanci poskytnuto během pracovní cesty v zahraničí bezplatné jídlo. Základní sazba se sníží za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

  • 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši základní sazby,
  • 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové výši základní sazby,
  • 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní sazby.

Zaměstnavatel může opět určit nebo sjednat nižší hodnotu snížení stravného, avšak pokud tak neučiní před vysláním zaměstnance na zahraniční cestu, bude se postupovat podle výše uvedených nejvyšších hodnot snížení.

V případě zaměstnavatele podle § 109 odst. 3 ZP (stát, obce, příspěvkové organizace, školy atd.) je snížení základní sazby u bezplatného jídla dáno uvedenými procenty a nelze tuto hodnotu snižovat. Navíc u těchto zaměstnavatelů nepřísluší zahraniční stravné, pokud jsou zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty, která trvá 5 až 12 hodin, poskytnuta dvě bezplatná jídla, anebo u cesty, která trvá 12 až 18 hodin, tři bezplatná jídla. Tento zaměstnavatel však může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše 40 % zahraničního stravného poskytnutého podle § 170 odst. 3 a § 179 odst. 1 a 2.

Zahraniční stravné nepřísluší:

  • po dobu návštěvy člena rodiny,
  • po dobu dohodnutého přerušení zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance.

V těchto případech končí doba rozhodná pro náhradu ukončením výkonu práce a znovu začíná plynout začátkem výkonu práce, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.

Další omezení stravného je v případě, kdy je zaměstnanec vyslán na zahraniční cestu do svého bydliště. Takovému zaměstnanci přísluší zahraniční cestovní náhrady pouze:

  • za cestu do bydliště a zpět,
  • za cesty k výkonu práce a zpět,
  • za dobu výkonu práce v tomto místě.

Zaměstnavatel nesmí výše uvedená omezení práva na zahraniční stravné dále rozšiřovat.

Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout na zahraniční stravné i částky vyšší, než určuje zákoník práce. V tomto případě jsou však pouze částky do limitů dle zákoníku práce daňově účinnými náklady. Pro zaměstnavatele podle § 109 odst. 3 ZP (stát, obce, příspěvkové organizace, školy atd.) platí, že jiné nebo vyšší cestovní náhrady nesmí zaměstnanci poskytovat.

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. Přičemž při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele.

V chystané novele zákoníku práce se počítá s tím, že by zde byla uvedena výslovně další možnost poskytnutí zálohy, a to zasláním na jeden platební účet určený zaměstnancem. Důvodem je to, aby tam, kde je to účelové, zaměstnavatel bez obav této možnosti využil, ač ani současné znění zákona mu tuto možnost nezakazuje.

Zaměstnavatel se dále může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na zahraniční stravné v české měně nebo v jiné než uvedené ve vyhlášce pro příslušný stát,  pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz.

Kapesné může být poskytnuto I v podnikatelské sféře, tj. i tomu, který není uvden v § 109 odst. 3 ZP.

Zdroj:

mfcr.cz/

portal.pohoda.cz/